Červen 2012

Odlišnost?2

30. června 2012 v 20:06 Odlišnost
Já jsem Kobaiashi Teppei.Narodil jsem se v Honkongu a teď bydlím v Tokiu.Chodím na prestižní chlapeckou školu.
Už je to skoro měsíc.Našel jsem si na škole skvělé přátele.Moje šikana už je pouhou minulostí.
Jeesung se svojí pomstou neskončil.
Naopak.
Ještě víc usiluje o oje ponížení ale to je mi už fuk.
Mám ale skvělé přátele kteří mě podporují a se kterými si užiju spoustu zábavi.


"Hele,nechcete se jít kouknot na mojí sestru?Dneska má výstavu ve svém ateliéru."Prohodil Aron,zatímco skupina chlapců sedí na lavičce a pozoruje padající listí.
"Proč ne.Stejně nemáme co dělat."
"Je to hodně daleko?"
"Dvě ulice od nás."
"Tak jo.Hele brouku nezajdem někam."
"To nebylo vtipný.Víš že jsem kluk."
"Nemůžu si pomoct,když tě vidím,mám pocit že sedím vedle holky."
"To ale není moje chyba."
"Tak proč máš na sobě růžovou mikinu."
"Líbí se mi ta barva."
"To je výmluva."
"To si myslíš ty."
"HEJ!Nechejte toho."
"Jo.Rád bych vám představil svoji setru Yan mei."
Před nimy stála drobná dívka s dlouhými tmavými vlasy.Mandlové,černé oči měly inteligentní a přátelský výraz.
Krátké rudé mini šaty a černé boty na podpatku jí nesmírně slušely.
"Ahoj,já jsem Yan mei."
Zetímco ze sebe všichni na okouzlující krásku chrlily informace,Ren se držel vzadu.
nechápal co na ní vidí.
Byla hezká to jo,ale nebyla jeho typ.nerozuměl by si sní.
A navíc to byla Aronova sestra.
Už to samo o sobě hlásalo problémy.
Otočil se na patě a jal se prohlížet výkresy.Uměla hezky kreslit.
Nejvíc ho ale zaujal obraz na kterém byla vykreslená letitá sakura.
Nádherná japonská třešeň vzbuzovala respekt a úctu.

"Líbí se ti?"
Úlekem nadskočil na místě.
"Promiň,nechtěla sem tě vylekat."
"To ten obraz.Úplně mě do sebe vtáhl."Zamumlal Ren a prohrábl si platinově bílé vlasy.
"Hezká barva."usmála se dívka a naklonila hlavu ke straně.
"Čeho?"ptá se nechápavě ren.
"Tvoje vlasy,mikina a tak."
Nervozně se pousměje."Aron o tobě pořád mluví."
Nakloní hlavu ke straně."Co si o tom myslíš."
"O čem?"
"O tom co o mě říká."
"Mluví o tobě moc hezky."Blonďáček se cítí víc jak v rozpacích.Jako kdyby ho ta holka chtěla chytit do sítě.
Poodstoupil a znovu pohlédl na obraz.
"Jak dlouho ti trvalo nakreslit ten obraz?"
"Dva dny.První den jsem kreslila náčrt a druhý den volila barvy.Líbí se ti?"
"Ano.Je nádherný."
"Chceš ho?"
zaskočeně na ni pohlédl."To přece nejde."
"Nechám ti ho po dokončení výstavy poslat domů.S výdaji si nedělej starosti."
"Ani nevíš kde bydlím."
Yan mei se tajemně usměje."To se dá rychle napravit."Pak přejde ke stolku s občerstvením."Nedáš si něco k pití?"
"Jo docela bych si dal."
je celkem zmatený.Co to mělo znamenat?
Brzy společně projdou celou výstavu.Yan mei je skvělou společnicí.Je vtipná milá a s klidem naslouchá jeho nesmyslným řečím.
Krátce po tom,co obejdou celou výstavu dvakrát,se k nim přidají i ostatní.
Teppei se nezdržel vtipného komentáře."Takže dnešní rande odpadá?"
Než však stačí Ren odpovědět,vstoupí mezi ně Yan mei.
"Mě se náhodou jeho vlasy líbí a styl jeho oblečení odráží jeho milou povahu.Je to skvělý společník a kvůli odlišnosti stylu by sis z něj neměl dělat takovou nemístnou srandu."
Všichni na ní zůstanou oněměle hledět.
"Omlouvám se.Nechtěla sem tě tak hrubě přerušit ale nesnáším ponižování lidí kvůli jejich vzhledu."Zamumlalá a lehce se při tom červená.
První se probere Ren."Ne to je v pořádku,jen si první kdo se mě zastal tak sme z toho trochu nesví."vysvětluje nešikovně a těká očima mezi Aronem a Yan mei.
Konečně spadne ten podivný tlak zž jejich ramen.Všichni se dobromyslně usmějou.
"Co takhle pizza?"
"Nejsem proti."
"nemám prachy takže je to na vás."
"Kdo je tady ještě švorc?"
"Lidi to si děláte srandu,takhle zbankrotuju."
"Přestaň u sebe nosit prachy."
"No dík,dobrá rada nad zlato."
"No vidíš,a to pořád tvrdíš že jsem naprosto mimo dění."
"HEJ!Nechejte toho."
"Už zase?!"
"Neberte to nijak osobně ale nějak vás nestíhám."
"Promiň zapoměl sem na tebe.Co si dáš?"
"Myslím že se sejdemedoma."Yan mei se lehce usměje a políbí bratra na tvář.
"Ráda sem vás poznala.Doufám že se ještě někdy uvidíme.
Její pohled na chvilku spočine na Renovi a pak se otočí a odchází davem,který ji za chvíli nechá zmizet ve svých útrobách.

Dcera lesa3

30. června 2012 v 1:36 Dcera lesa
Tak.A teď sem v totálním průšvihu.
A to jako naprosto vážně.
Klidně se můžete smát,ale lidí s oktarínovou aurou moc není.A jestli nějací sou,vždycky,ale úplně vždycky patřej k označeným.A to teda znamená že mám průšvih.
takže šípy sou mi tu úplně na nic.Logika tady nemá místo.začíná mě protupovat strach.Cítím jak mi běhá mráz po zádech a zrychluje semi tep.
Už dlouho sem takový strach nezažila.Když cestujete s elfem a přitom zabíjíte poznamenaný,za nějaký čas vám to nebude připadat až tak divný.Zbavíte se postupně nervozity,a s ní spojeného strachu a pak de všechno jako po másle.
vždycky můžete něco udělat.
Ale já,zrovna teď nemůžu dělat nic.
Smutný,co?
Smutný na tom celym spíš je,že sem tak nějak podvědomě věděla že se to stane.
Ertor nerušeně spí.Fakt mě zajímá jestli se probudí když začnu ječet,protože od toho nejsem daleko.
Zatraceně.
Vytáhnu meč z pochvy a modlím se za to aby se mi nerozsypal v rukou.
Nic se nestalo.možná ten chlápek má přece jen nějaký smysl pro spravedlnost.
Přehodím si meč z jedné ruky do druhé.
Možná že všechny ty hodiny,kdy mě Ertor nutil blbnout s mečem,nakonec přece jen k něčemu budou.
Chvíli kolem sebe kroužíme,jak dva hladový supi.
Pak se ten týpek ožene svým kopím.
Na poslední chvíli ho zablokuji svým mečem.Celkem rychle si uvědomím že jsem v nevýhodě.
Zatímco on má téměř dvoumetrové kopí,já mám meč který náš ctěný elf vyhrabal kdesi v křoví.Sám má ale stříbrnej meč posázenej šutrama.To se to pak bujuje.
Stačí s tim do někoho štouchnout a je to jako když ho praštíš palicí.
Povzdechnu si.
Na co to zatraceně myslím?
Teď mám myslet na to abych přežila a ne na to jakej meč má můj spolucestovatel.
Párkrát kolem sebe zakroužíme než se mu to konečně povede.
Pronikne mojí obranou a škrábne mě na levé paži.Tak mám deset minut.
Po otravě krve mám deset minut na ukončení souboje,pak se mi začne motat hlava a jsem v háji.
Mám ještě šanci že se mi podaří vzbudit Ertora.
Pokusím se na něj zavolat.Z hrdla mi ale vyjde pouze přiškrcený chrapot.
S hrůzou hledím na toho divného chlápka.
Takže na hrotu kopí už byl nejspíš i jed.
No paráda.
Pravá paže už začíná být znacitlivělá.
Rychle si přehodím meč do druhé ruky a udělám krok stranou.vždy když se pohnu,oktarína se objeví.
Nevím jestli je to možné,ale kdysi sem slyšela že aura se po dlouhém užívaní vypotřebuje a pak je ten člověk oslaben.Ale oktarína,barva všech barev kolem potomka označených.
Nemohla zničit osmou barvu.Barvu duhy a celého světa.
To bylo nemožné.
Zvadla zdravou paži a natáhla před sebe ruku s mečem jako by to byl štít.
"Si ubohá.Proč nepoužiješ "tu" sílu?"odfrkl si muž a sklonil kopí.
Narozdíl od muže si Veasie takoví konfort emohla dovolit.
Tahle poznámka ji však zaujala a proto pokračovala v konverzaci. "Jakou sílu?"
"Tvoji sílu.Copak ty nevíš že jsi potomkem prastarých bohyň."
"To jako mluvíš o mě."
"Ano.máš bílé vlasy a levandulové oči."
"To je nesmysl."
"Když myslíš.Ale taková je pravda.Cestuješ s elfským princem a sama si potomkem bohyně."
"Nevěřím ti."
"To je tvoje věc."
Zoufale se ohlédnu za sebe.Vypadá to že Ertor nejspíš chcípnul,protože se vůbec nehýbe.
Propadám panice.Pravou část těla už téměř necítím.
Teď konečně přichází ta správná chvíle.Rupnou mi nervy.
Začnu se smát jako šílená.
Mým největším problémem je to že si začnu představovat.
Moje bolest se přenáší na toho muže.
Představuji si naše těla,jako dvě odlišné nádoby plné tekutiny.
Beru do rukou pomyslnou lžíci a pomalu přelévám vodu z jedné nádobky do té druhé.
S každou lžičkou je moje bolest menší a menší.
Zato muž se nyní staví nějak toporně a kopí mu pomalu vypadává z ruky.
Vracím se do skutečnosti.
S hrůzou hledím na muže který se svíjí v bolestivých křečích.
"Já ti to říkal."krátká odmlka a pak zasípaná odpověď"Síla bohyně přijde jen tehdy když...."
Dál nevím co myslel.v tu chvíli už ochromení zasáhne celé jeho tělo a muž protáčí oči.
Konečně ze mě vyjde výkřik strachu,úlevy i odporu.
Vrhnu se blíž k ohni.
Ertor se rozespale probouzí.Zoufale se mu vrhám kolem krku.
"Co se stalo Veo,co se děje?"
Zoufale mu vyprávím co se stalo.
Prozatím si ale pro sebe nechám informaci o bohyních a jeho urozeném původu.
Pak se vyčerpáním a úlevou zhroutím.

Ráno se probudím mírně otupělá.
Jediné co si ze včerejší noci vybavuji naprosto jasně,je moje představa o dvou nádobách.
Před očima se mi začnou míhat obrazce z minulé noci a starší vzpomínky.
Náhle stojím v křištálovém paláci.kolem mě stojí patnáct žen s bílými vlasy a levandulovýma očima.
Všechny na sobě mají jednoduché bílé roucho a do vlasů zaplety ny stříbrné nitě.
Zdusím v sobě výkřik.
"Už na tebe čekáme sestro."

Odlišnost?

29. června 2012 v 18:00 Odlišnost
Já jsem Kobaiashi Teppei.Narodil jsem se v Honkongu a teď bydlím v Tokiu.Chodím na prestižní chlapeckou školu.Bohužel nemohu říct že jsem oblíbený.Dnešek ale bude jiný.Cítím že se dnes stane něco nového,něco co mi změní život.

Přešel ke skříňce.Nemusel jako ostatních,počítat od začátku,aby zjistil která skřínka je ta jeho.On ji měl označenou.Začmáranou od ostatních kluků v chlapecké škole.Plnou vulgaristických znaků a nadávek.Co nejklidněji ji otevřel.Přes nos ho udeřil zápach odpadků,které mu tam kluci naházeli.
Chvíli hleděl nahromadu odpadků jako kdyby ho mohla pochopit a pak skřínku znova zavřel.
Ne,takovou radost jim neudělá.Nenechá se pořád dokola ponižovat.Zedl hlavu aby jim to dokázal ale pak se zarazil.Ne,jen by to zhoršil.Znovu hlavu sklopil a vydal se směrem do své učebny.
Cestou míjel skupinky lidí.Pokaždé když procházel kolem,otáčeli se zády,ustávali v hovoru a vrhaly na něj nenávistné pohledy.
Čím se od nich lišil?
Uniformy nosil stejně jako oni,ve škole prospíval průměrem,sportoval,mluvil jako oni a přesto...
Jejich společnost zůstala semknutá a nevzala mezi sebe nováčka.
První dny měl pocit že se zblázní.
Neustálé posměšky,které jakoby učitelé ignorovali,nezájem ostatních.
Chystal se zajít za roh,když mu někdo podkopl nohy.Beze slova se znovu postavil.
Nemělo smysl se ptát proč to udělali.
Věděl že skupina která stojí na vrcholu má vůdce jménem Jeesung.
To právě on stál za všemi problémy.
Několik chlapců se s ním pokusilo první den navázat přátelství,ale stačil jediný Jeesungův nesouhlasný pohled a jejich náklonost zmizela.
Jejich posměšky pak většinou nejvíce zraňovali,jakoby se snažily Jeesungovi dokázat že sou jeho věrní psi,ktří když pískne přiběhnou.
Teppeiovi rodiče pocházeli z Pekingu.Odtud se přestěhovaly do honkongu a pak do tokia,kde začal chodit na prestižní chlapeckou školu.Jeho rodiče stále cestovali,takže mu každý měsíc poslali dostatek peněz aby se uživyl a aby měl na školní výdaje.Každý večer jim zavolal a tím jejich společné chvíle vypršely.
možná i proto byl terčem pro posměšky a plané výhružky.
Nekdo do něho strčil.Párkrát klopýtnul.
Další odstrčení však neustál a spadl na zem.
"Jsi k ničemu,co tu vlastně děláš?"
Z davu se vynořil nějaký kluk na ukou měl rukavice bez prstůa zatlačil Jeesunga ke stěně.
"Řekl bych že chodí do školy."ušklíbl se.
"Kdo se tě ptal ?"vyprskl Jeesung.
"Řekl bych že mě se nikdo neptal,ale on nějak nemluvil."ďábelsky se usmál."Nejhorší je mlčení."
Z davu se vynořila skupina jemu podobných čtyř kluků.jediný který byl skutečně odlišný,měl platinově bílé vlasy,svázané do krátkého culíku.
Kluci se z chodeb postupně vytratily,stejně jako Jeesung,o kterého v tu chvíli neměl nikdo zájem.
Kluci si kolem něj stoupli do půlkruhu.V očekávání dalších problémů se opřel zádu o skřínky a skousl si spodní ret.
"Já jsem JR."šokovaně hleděl na napřaženou ruku.zaváhal.ten kluk měl upřímný výraz,snad by mu mohl věřit.
Nejistě ji uchopil a s její pomocí vstal.
"Jak se jmenuješ?"
"Kobayasha Teppei.A vy?"
"Já jsem Baekho."prohlásil kluk s vysoko vyčesanými blonďatými vlasy.
"Mě říkej Minhuyn."usmál se chlapec s černou náušnicí v uchu.
"Na mě volej Aron."představil sechlapec s rukou plnou prstenů.
"A já jsem Ren."promluvil mladík s platinové bílými vlasy.
"Vypadáš jako holka."zamumlal Kobayasha.
"A ty jako blbec."zasyčel Ren.
"To si zrovna nemusel."Odfrkl si Teppei.
"Já toho nemusel,a stejně to udělal."
"No tak vy dva.Na hádky bude času dost.Teď musíme přivítat nováčka."

NU´EST

29. června 2012 v 14:26 NU´EST

NU'EST

(New Established Style and Tempo)
- Klučičí korejská skupina
nu'est
Korejsky: 뉴이스트
Vznik: 2012
Hudební styl: městské elektro (zahrnuje dance, pop a elektro pop)

Členové:

JR
- leader, hlavní rapper, hlavní tanečník
- 8.06.1995
- 178 cm
- krevní skupina O
- říká o osbě, že je silně charismatický chlapec skrytý v zářivém úsměvu
- Vzor: Eminem

Aron
-vedoucí rapper, vedoucí tanečník, vedlejší vokál
- 21.května 1993
- 176 cm, krevní skupina A
- říká o sobě, že je romantický a chytrý
- vzor: Anthony Hamilton
- jeho ideální typ je dívka s jasným a čistým úsměvem

Minhyun
- vedoucí vokál, tanečník, tvář skupiny
- 9.08.1995
- 181 cm
- krevní požadovaný typ O
- vzor: Eric Benet
- ideální typ dívky je pro něj prý ta, která dobře vaří a má zájem o módu

Baekho
- hlavní vokál, tanečník
- 21.července 1995
- 179 cm
- krevní skupinu AB
- říká o sobě, že je tmavovlasý charismatický muž, a energetický
- vzor: DBSK
- ideální holka pro něj je prý ta, která dobře vaří, ...holka se spoustou aegyo

Ren
- maknae, vedlejší vokál, tanečník
- 3.11.1995
- 178 cm
- krevní skupina O
- říká o sobě, že v jeho záhadném neutrálním kouzle je nevyzpytatelný roztomilý chlapec
- vzor: Michael Jackson
- ideální dívka je prý ta, které se podlamují kolena při pohledu na modrou oblohu nad zelenou loukou

INTERVIEW: NU'EST, on their way to becoming global stars
Info:
Jsou 1. chlapekcá skupina z Pledis Entertainment
Dne 16. ledna 2012, Pledis Entertainment odhalil tvář leadera NU'EST - JR
Následující den byly odhaleny tváře Minhyuna a Arona.
Dne 19. ledna 2012, konečně představili konečnou i členy z NU'EST - Baekho a Rena.
Dne 2. března 2012, byl spatřen NU'EST autobus jezdí v ulicích Soulu s reklamou na jejich oficiální debut a s titulem jejich hodně očekávaného hitu "Face".
Později se ukázalo, že jejich sing byl složen švédským písničkáře Danielem Bergmanem.
14.března 2012 bylo uvolněno MV k singlu "Face". Další písnička na albu je "I'm Sorry"
Před svým debutem vystupovali v prázdninovém singlu "Love Letter"- Son Dambi a After School. S tímto singlem měli několik vystoupení a později také vystoupili s After School na Gayo Daejun.

Dcera lesa2

29. června 2012 v 11:34 Dcera lesa
Takže neše večeřové meny?Naprosto žádné.A to si troufám říct že sme celý den poctivě makali.
to je tak nespravedlivé.Jsem člověk a cestuji s elfem.Tím se to vysvětluje.Elfové mají mnohem meší potřeby takže Ertor vůbec nepotřebuje jíst.Tím pádem se počítá že nemusím jíst ani já.
Omyl.
Mám hlad.A dokonce velký.Jasně že sem si za těch pár let zvykla na to,že mám hlad,že skoro nemůžu chodit.Ale stejně tak si Ertor mohl zvyknout na to,že bude nosit víc jídla pro jednu spolu s ním cestující osobu.
Bohužel,na elfa je trochu málo vnímavý,takže to je ten důvod proč sem právě teď skroucená pod kmenem stromu a Potichu nadávám elfštinou.Je to sice trochu neprakticé,protože mi Ertor z větší části rozumí,ale ze dvou řečí které umím,má ta elfská lepší vulgaristický slovník.
Já vím,je to k neuvěření,ale je to tak.
Lidi si pořád představujou že elfové jsou mírumilovná stvoření která žijí v souladu s přírodou a mezi sebou nemají žádné spory.Dovolím si vás vyvézt z omylu.Války vedou skoro pořád ale naštěstí je to vždycky na koho svízt.
Maj ale jedno velký plus.Vyráběj skvělý zbraně a dělaj fakt dobrý víno.
To je tak v krátkosti na vysvětlenou,proč maj elfové peprnější slovník.
V podstatě v tom ale není rozdíl.Krátce po tom co jsme dorazily do tábora,jsme se jako obvykle pohádali,kdo bude mít jako první hlídku.Já jsem jako obvykle prohrála.
(Tolik k výroku že ženy mají přednost a elfové jsou uhlazení gentlemani.)
Někdy se mě lidi ptaj jestli mi nepřijde divný cestovat s elfem.
Je to v pohodě.Akorát mě rozčilujou ty jeho uši.Sou roytlí do špiček a když slyší nepříjemný zvuk,začnou se mu pohybovat.
To jediný mě na něm štve.
Jsou samozřejmě i chvíle kdy je zábava ho pozorovat.Jako třeba loni,když se probudil v mraveništi.Fakt byste nevěřily co všechno sou elfové schopný udělat.
Člověk má pocit že sou z gumy.
Tohle všechno mi letí hlavou,zatímco hledím do skomýrajících plamenů.
Je smutné že si z dětství vlastně nic napamatuji.Nemám pak na co vzpomínat.
Samozřejmě ža můžu vzpomínat na to kolik označených už jsme pozabíjeli.Dokonce si můžu vybavit i jejich výrazi.
Většinou plné nenávisti,nebo překvapení.
Ertor ze spaní zachrápe.
Leknutím nadskočím a bolestivě se praštím do hlavy."Do háje."
Zaslechnu kroky.
Čistě ze zvyku sem položila ruku na luk.Trochu zvláštní.Je z dubového dřeva.po všech těch letech už jí okamžitě ohlazené dřevo vklouzlo do ruky.Usmála se.
Ertor vždycky tvrdil že se pod dubem podruhé narodila.
Proto měla luk ze dřeva,ze kterého se luk obvykle nedělal.
Dubové dřevo nemělo tolik ohebnosti a luk se proto hůř napínal.Zato ale střílel na větší vzdálenost,a samotné dřevo se kvůli své tvrdosti,dalo využít jako palička.
Když jí došly šípy,jednoduše koncem luku praštila koně přes zadek případně jezdce po hlavě.
Zhluboka se nadechla a založila šíp.
Kroky se znovu ozvaly.Tentokrát mnohem blíž.V duchu vykreslovala možnou osobu která se k ní blížila.
Bude to nejspíš vysoký muž.Má na sobě nejspíš brnění.To bude vytvářet tenzvláštní vrzavý zvuk.
Ušklíbla se.V minutě bude po něm.
Rychleji než to stačilo lidské oko zaznamenat vyskočila a zpoza stromu a stanula přímo před neznámím.
Její odhad se moc nezmílil.Muž byl vysoký jako ona a měl na sobě drátěnou košily a nohavice.Jedinou zbraň kterou měl bylo kopí,napůl zrezlé a jak se zdálo nepoužitelné.Přinejmenším by bylo schopné způsobit otravu krve.
Její bílé vlasy se zatřpitily v měsíčním svitu a dívčina natáhla tětivu.
"Budeš litovat toho že nemáš propustku."pak vypustila šíp.
Ten se však,k její hrůze,ještě v půli svojí cesty rozpadl na prach.
O krok ucouvla a zadusila v sobě zděšený výkřik.
Kolem muže problikla oktarínová záře.
"Přišel čas tvého očištění,padlá bohyně."

Sen koordinátorky 4

28. června 2012 v 17:59 Pok.povídky
Tak a je to tady.Stojíme v aréně napěchované lidmi a čekáme až příjdeme na řadu.Na tabuli jsou vypsaná naše jména a my čekáme až na nás příjde řada.Třesu se nedočkavostí.za chvíli budu na řadě a pak jim všem ukážu co jsme natrénovali.Čekáme ještě asi dvacet minut než ke mě konečně přijdou aby mě řekli že jsem na řadě.pomalu procházím dlouhou chodbou,na jejímž konci mě čeká aréna ve které se mám já a mí pokémoni předvést.otevřou se dveře a do mě pomyslně narazí bílé světlo.
"A máme tu další začínající koordinátorku,Arges,z oblázkového města !"informuje obecenstvo Marian pomocí svého neodpustitelného mikrofonu.na chvíli zůstanu otřeseně stát,ale pak se rozhoupu a vejdu do arénu. Vyhodím do vzduchu pokébaly s ozdobnou pečetí.Místnost naplní blesky a když zmizí létá Altaria v kruhu a na zádech jí sedí Glaceon.ještě jednou zakroužily nad zemí a pak Glaceon seskočil. "Altarie,dračí meteor,Glaceone ty použij ledový proud.Skvěle Altarie slétni níž.Glaceone vyskoč na ni.Altarie naber výšku a Glaceone železný ocas."Stejně jako na louce se i nyní vzduch naplnil třpytivými úlomky.Altarie udělala piruetu ve vzduchu a pak slétla níž a Glaceon opět seskočil.Všichni tři sklonily hlavu přesně jak se domluvily.
Dav propukl v ohromném nadšení,v jásot a tleskot.
Arges vyčkávala na projev poroty.Cítila jak se jí potí ruce a celé tělo se jí třese vzrušením i strachem.
Sestra jouy se vyjádřila jako obvykle."Souhra mezi tebou a tvými pokémony byla skutečně velká.Myslím že to bylo okouzlující představení."
Postarší muž,po její pravici se vyjádřil dosti podobně.po levici sestry Joy,seděl malý japonec který pronesl s výrazným nosovým přízvukem jediná tři slova. "Bylo to pozoruhodné."
"A to byl projev naší poroty,vážení diváci.Nyní počkáme jak se rozhodne porota a pak se vrhneme na zápasové kolo."vmísila se do toho Marian a přitom lomcovala Arges s rukou nahoru a dolu.
"Bylo to skvělé.Skutečně se ti to povedlo,myslím že tě vyberou do postupu."usmíval se na ni Caleb a přitom si od ní udržoval bezpečný odstup.Stále nemohl zapomenout na to co se stalo.
"Pořád se ale nemohu rozhodnout koho si veberu dál."Mumlám a přitom si hraju se stužkou,kterou mám uvázanou kolem pasu.
"Co třeba Glenmeov a Magmortar?"
"S glanmeow sem ještě vůbec nezápasila a s Magmortarem.Bojím se že to dopadne jinak než si přeju."lehce pokrčila rameny."Díky za snahu."
"Není za co."
"To tedy skutečně není."Do jejich debaty pronikl cizí hlas plný odtažitosti a nenávisti."Tvoje vystoupení kdy si měla předvést své pokémony,bylo zcela hrozostrašné."Konečně oba dva viděli kdo to řekl."Jsem Marilian."prohlásila vysoká blonďatá dívka v nabíraných oranžových šatech.
"Kdo se tě ptal na tvůj názor?"Zamumlala dívka s povytaženým obočím.
"Mě se lidi nemusí ptát.odpovídám sama."
"Je to vidět."
"Máš proti tomu něco?"
"Všechno co můžu mít."
"Holky....uklidněte se.."
"Ty buď zticha."Odsekly obě dvě sborově a pak se na sebe znovu otočily.Zatímco se nenávistně propalovali pohledem,na tabuli už určily dvojice.
"Máš štěstí."Prohodila jedovatě Marilian,poté co zjistila že není ve dvojici s Arges."Zničila bych tě."
"To si myslíš ty."
Marilian už neodpověděla,pouze se otočila a zmizela v davu,který si nadšeně vyměňoval dojmy.

"Magmortare dotoho!Použij plamenomet a dělovou ránu.A hyper paprsek.Vyhni se.Kouřovou clonu."
Proti mě stojí,nějaký kluk,vypadá nevině ale zápasí víc než dobře.Chvílemi mám pocit že to nezvládnu.Magmortar byl ale dobrá volba.Když mě zavolali,byla sem tak naštvaná z rozhovoru s tou holkou,že sem úplně zapoměla na to jakého pokémona si vlastně vyberu.
Tak sem použila toho prvního který mě napadl.Caleb měl dobrý nápad,když mě nabízel Glanmeov a Magmortara.
Usměju se.Caleb.Hezký,chytrý a když chce i milý.Na co to sakra myslím?
Teď zápasím.na takové věci jako kdo se mi líbí tëď není čas.
"Plamenomet,kouřovou clonu a zakonči to hyper paprskem."
Tak nějak nevnímám že sem vyhrála první kolo.Schovám pokébal do záhybu šatů a jako ve snu vejdu do místnost,kde už sou i ostatní.dřív než cokoliv řeknu,Caleb mě chatne do náruče.Omámena silným stiskem jeho paží stěží vnímám gratulaci.Když se z jeho obětí konečně vyprostím,stojí proti mě,Marilian.
"To je tak ubohé.Štěstí ti podalo ruku.Ale v druhém kole mít takové štětí nebudeš."
To znamená jenom jediné.Do finále se kromě mě dostala i ona.

"Gabite,dračí meteor."
"Vyhni se.A odpověz železným ocasem."
"Uhni a znovu dračí meteor."
"Kouřový spár."
"Ohnivé dělo."
"Matoucí útok."
Zápas se plně rozjel.Pole už je dost poničené.Moke Glenmeow zápasí s Gebitem.Druhým vývojovým stádiem Gibla.
Zpočátku to vypadalo lehce ale momentálně mám pocit že každou chvíli prohraju.Glanmeow je unavená a do konce zápasu zbývá jedna minuta.Na tribuně sem párkrát zahlédla Caleba jak soustředěně pozoruje náš zápas.
Docela ráda bych věděla jak to celé vypadá.
Chvilka nepozornosti a Glenmnau schytá další ránu.Pár dalších útoků které použijeme ji zcela vyčerpá.Mám chyť ji povolat zpátky do pokébalu ale to je zakázané.
A pak když to zrovna vypadá tak nadějně,je zápas ukončn.Vypršel čas.Získala jsem méně bodů i když je to téměř neznatelné.
Marilian protentokrát vyhrála ale to neznamená že tomu tak bude i příště.
Zatímco si balím věci proklouzne do šatny Caleb."Byla si dobrá."
Usměju se."Příště chci být ještě lepší."

Moje chyba

28. června 2012 v 8:04 můj šuplík xD
Omlouvám se,povídku se nedávno umístila i nablog mého mladšího bratra.Proto ti kteří navštívili stránku http://dialgapokemon.blog.cz/
našli stejnou povídku.
Tudíčž neplašte,všechno je v poho(teda zatim:D)
Pracuju už na dalším dílu,takže těm co se povídka líbí,pište do komentíků a čekejte:D:D

Sen koordinátorky 3

25. června 2012 v 16:03 Pok.povídky
Krátce před večerem se znovu vydaly na cestu.Vzhledem k předešlému odpočinku,se rozhodli že pudou i přes noc.
Aby se nestratily povolala Arges Staraptora.K ránu se nepojily na cestu do Twilife.
Na chvíli se zastavily aby si odpočinuly.
Upila z lahve a zkoumavě se zahleděla na Caleba.Stál k ní zády a přehraboval sev batohu.
Od včerejška spolu moc nemluvily.Těch pár vět.....
To i dva lidé kteří se vůbec neznají,toho nakecají víc.
včera to vypadalo jako by j chtěl políbit.Ačkoliv si to nechtěla přiznat ve svém nitru cítila jistou citovou bolest.
Potřásla hlavou.Ne,žádné takové.
Musí se soustředit na trénink.
Ještě pořád neměla první číslo.Vymyšlené ho měla,ale nebyůa si jistá jestli by fungovalo.
Rozhodla se že si ho vyzkouší,aspoň zjistí jestli má vůbec smysl zůčastnit se koordinátorské soutěže.
Našla volný prostor a vytáhla pokébaly.
"Tak Altarie,Glaceone na scénu!"
Ve svém zaujetí si ani nevšimla Caleba který se opíral o nedaleký strom a pozoroval ji.
"Tak Altarie,za chvíli vyletíš do vzduchu a použiješ dračí meteor.Ty Glaceone použiješ ledový proud.
Ohnivý déšť v ledu,bude chvilku viset ve vzduchu.
Altarie,ty slétneš níž a necháš na sebe naskočit Glaceona.A ten pak ve vzduchu použije železný ocas na led,o rozbije ho na drobné kousíčky.Rozumíte?Tak jo,dem na to!"
Pousmál se.Byl zvědav jestli to bude fungovat.
"Altarie,dračí meteor,Glaceone ty použij ledový proud.Skvěle Altarie slétni níž.Glaceone vyskoč na ni.Altarie naber výšku a Glaceone železný ocas."
Na louku dopadla třpytivá záře.Oba dva zůstali ohromeně stát,Caleb nad kraásou,Arges nad tím že se jí to povedlo.
Altarie přistála na zemi a dívčina k ní přiběhla."Tobylo perfektní.Jsem na vás pyšná,tak krásné to bylo a dokázaly jste hned napoprvé."rozplývala se nad nimy Arges.
"Bylo to opravdu moc dobré."zamumlal Caleb,kerý přistoupil blíž,jakmile odběhla ke svým pokemonům.
"Vážně si to myslíš?"optala se s nadějí v hlase.
Jeho uznání,to bylo něco po čem prahla stejně,jako žíznivý po vodě.
"Ano.A myslím že vyhraješ."
"Díky!"Aniž by si to uvědomila vrhla se mu kolem krku.
Jeho ruce,spíš instiktivně sklouzly níž a přitáhly si ji k sobě.
Zabořil tvář do jejích vlasů a nadechl se té jemné vůně.
její tvář polil ruměnec.Přišlo jí to až příliš důvěrné,ale na druhou stranu až opojně příjemné.
Ještě chvilku si to užívala a pak vyklouzla z jeho objetí.
"Promiň."
"To byla moje chyba."prohlásil klidně,ale v jeho nitru vybuchoval gejzír rozbouřených pocitů.
Dál už se k tomuto tématu nevracely.
Probíraly detaily,sestavy a plánovaly útoky do druhého kola.
K večeru dorazily do Twinlife.
Zamluvily si pokoje a pak se šli projít do města.
Zastavily se v parku aby se podívaly na fontánu.Voda se v měsíčním světle leskla jako tísíce hvězd.pohlédla vzhůru a modlila se aby se jí zítra podařilo vyhrát.
"Půjdeme se někam najíst?"vytrhl ji ze zamyšlení Caleb.
"Ach.....no,klidně."
Nakonec si koupily obloženou housku a limonádu.Když dojedli,chvíli se ještě dívaly na noční nebe a pak se vrátily do penzionu.Jakmile si daly dobrou noc,vklouzla do pokoje.Umyla se a převlékla do pyžama.Po několika neklidných hodinách se jí podařilo usnout.
Ráno se probudila překvapivě brzy.Došla si na snídani a pak se začala připravovat.O hodinu později stála připravená před zrcadlem.Na sobě měla lehké modré šaty až na zem,korzetového střihu,bez rukávů.Nad loktem měla ozdobnou stuhou přidělané zvonové rukávy.Rovné vlasy si nechala volně spadat na záda.Jako doplněk zvolila stříbrné náušnice a černé vysoké boty.Upravovaly si vlasy když se ozvalo zaklepání.
"Dále."
Do místnosti vešel Caleb.Džíny,černé tričko a bunda s chlupatým límcem,ho dělaly ještě víc sexy,než normálně.
Když ji uviděl na chvilku zůstal stát ale pak se rozhoupal.
"Pudem?Nebo přijdeš jako poslední."dodal se šibalským úsměvem.
Vrátila mu úsměv a kývla.
"Jasně pudem."

The Big Bang Theory

24. června 2012 v 18:58 můj šuplík xD
Teorie velkého třesku(anglickyThe Big Bang Theory) je americkásituační komedie ze světa mladých fyziků. Dělá si legraci z jejich osobního života, stejně tak z nerdovskésubkultury současné americké mládeže, a staví je do opozice k obyčejným lidem, kteří jsou vykreslováni jako hloupí, leč šťastní a sociálně naplnění jedinci.
Leonard, který se zabývá experimentální fyzikou, a geniální teoretický fyzik Sheldon s IQ přes 180 spolu žijí v jednom bytě. Zajímají se o kvantovou mechaniku, teorii superstrun, sci-fi a fantasy. Jejich život se skládá z výpočtů nových vlastností elementárních částic a hraní her jako například Halo s dalšími dvěma vědci, Howardem (chlípným konstruktérem) a Rajeshem (plachým Indem) zabývajícím se astrofyzikou.
Hned v prvním díle do jejich života vtrhne Penny, přitažlivá blondýnka, která přestože neví nic o Schrödingerově kočce, ani neumí klingonsky, Leonarda zaujme především tím, že je žena. Leonardova náklonnost k ní diváky provází nejen celou první sérií a je jednou z hlavních studnic situačního humor.


Můj názor:Jeden z mála seriálů který mě skutečně zaujal.Asi není chvíle kdybych se nesmála.Mojí nejoblíbenější postavou je Sheldon,což se dalo očekávat.Tomuto seriálu se smál i můj táta a to je fakt co říct,takže je to fakt dobrý a ti co neviděly určitě se mrkněte.:D

Sen koordinátorky 2

24. června 2012 v 1:02 Pok.povídky
Probudila se.Tentokrát za to ale nemohlo slunce,nýbrž upřený pohled mladíka kterému včera zachránila život.
"proč jsi to udělala?"
Zasmála se a přistoupila k němu.
"To má víc důvodů.Ale ten hlavní je že sem si chtěla zatrénovat."
"Mohl tě zabít."Jeho vážná tvář ji rozesmála.
Zkontrolovala mu ránu a vysvětlila mu co se stalo mezitím co byl mimo,i jak se na mýtině objevila.
Zatím co vyprávěla připravila snídani a oba se najedli.Když skončila uhasila oheň,zabalila si věci a začala se chystat na další cestu.
"Kam teď pudeš?"Zajímal se chlapec,zatímco čekal až se Buizel nažere.
"Pudu do města Twinlive,kde se zůčastním koordinátorské soutěže."přepočítala pokébaly a usmála se na něj."A ty?"
"Jdu si pro třetí odznak do Snowpointu ke Candice."
Zašklebila se."V tom případě hodně štěstí."
"Myslel sem že bys mohla jít se mnou."
Zaraženě na něj pohlédla.
"Je to při cestě to jo,ale vždyt se vůbec neznáme."
"To se dá napravit."
Hleděla hluboko do jeho očí a měla pocit že se v nich topí.Hluboké,černé oči,orámované tmavě hnědými vlasy které místy vypadaly jako černé,které byly na krátko ostříhané.Ostře řezané lícní kosti,a světlá pleť.
Měl pravdu,mohli to napravit.
"Takže kam půjdeme?" zeptala se s rozpaky.
"Do Twinlifu a pak do Snowpointu."odpověděl a házel přitom věci do batohu.
Přehodila si tašku přes rameno a napadlo ji jestli neudělala chybu.
Přece ho vůbec neznala.
A jak se vlastně jmenoval?
Povzdechla si.Mohl to být vrah po kterém jde celá oblast Sinnoh a ona se tu s ním klidně vybavuje a dokonce ho zva na společnou cestu.
Už otvírala ústa aby se zeptala,když jí předběhl.
"Jak se jmenuješ?"
"Arges."rty se mu zvlnily do úsměvu.
"To je krásné jméno.Já jsem Caleb."
"Ráda tě poznávám Calebe." Prohlásila sem podle pravdy a zdvořile se uklonila.
Pomalu jsme vyrazily na cestu.
"Takže si včera chytila Magmatora....Arges?"
Pomalu jsem si začínala zvykat na to že téměř v každé větě řekne moje jméno.Z jeho úst znělo sladce a svůdně.
Když jsem byla malá,to jméno nesnášela.
Chtěla jsem se jmenovat tisíckrát jinak,jen ne Arges.
Časem jsem si ale zvykla,a poměrně si ho i oblíbila.Nikoho jiného z takovým jménem neznala.
"Ano.Říkala sem si že nemám moc ohnivých typů.Napadlo mě že Sindaquil je sice dobrý ale to není všechno.Jestli mi rozumíš."Spojila jsem prsty za zády a prokřupla si rozbolavělý krk.
"Jistě.Myslím že je to dobrý nápad protože Magmator Je už plně vyvinutý ale Sindaquil je pořád na začátku.Mohl by se od Magmatora mnoho naučit."
Podobně sme se bavily skoro celý den.
Na oběd sme se zastavila na jedné louce.Po rychlém občerstvení jsme se dohodli na malém zápase.
Měla sem trochu obavy jak se Magmator zachová.
Ale zvládl to dobře.Vysvětlila sem mu jako obvykle kdo jsem,co dělá,co chci dělat,a že bych byla ráda kdyby mi pomohl.
Po celou dobu stál na místě a poslouchal.Párkrát souhlasně zakýval hlavou.
Caleb mezitím uklízel po obědě a procvičoval svoje pokémony.
Když jsem skončila svůj proslov,povolala sem všechny svoje pokémony.
Byla to taková tradice seznámení.
Kochala sem se pohledem na své miláčky a přitom sem jako vždy vzpomínala jak sem k nim přišla.
Stálo předemnou osm pokémonů.Silných,zdravých,v různých fázích vývoje.
Glameow,Staraptor,Altaria,Glaceon,Luxrai,Sindaquil,Piplup a nyní i Magmator.
"Hezký."leknutím sem skoro nadskočila.Natolik sem se zamyslela že jsem zapoměla že tu nejsem sama.
"Dekuji."
"Máš je už dlouho?"vyzvídal Caleb.
Pokrčila sem rameny."Jak kterého."
"Se kterým budeš bojovat?"vyzvídal dál.
"To je tajemství.Nechtěl bys mi ukázat ty svoje?"
"Když na tom trváš,Arges."
Polilo mě horko ale zachovala sem klidnou tvář.
Vyhodil do vzduchu svoje pokébaly.
Během chvilky tu stálo dvanáct pokémonů.
Gibl,Riolu,Umbreon,Gliscor,Scizor,Buizel,Archenain,Chikorita,Grotle,Cranidos,Roserade a Ampharos.
"Jsou úžasní." vydechla sem.
"Začneme,Arges?"
"Jo,jasně"
Nechaly jsme zmizet svoje pokémony a každý z nás nyní v ruce držel jeden pokébal.
Dobře jsem veděla koho si vyberu.
Stojíme proti sobě jako opravdoví rivalové.I přesto že vypadá křehce je silná.Dost na to aby mě porazila.
Ušklíbl se.Byla půvabná.Štíhlá,s ženskými tvary,dlouhými vlasy a hlubokýma,čokoládově hnědýma očima.
Stvoření které je nadpozemsky krásné.
Obdivoval její včerejší chladnokrevnost,když zaútočila na Magmatora.
Podle toho co ráno vyprávěla,to muselo být dost těžké.
Proč jí vůbec navrhl aby s ním cestovala?
Vždyť je to malá holka,bude mu jen na obtíž.Nohou mu projela tupá bolest.Zkřivil tvář.
Tenhle zápas nebude trvat moc dlouho,pak ji poprosí,aby mu ji znovu zkontrolovala.
Přece jenom k něčemu bude.
Pomalu zvednu ruku s pokebalem.
"Magmatore,deme na to!"
Vzápětí slyším jak Caleb v odpověď křičí "Roserade,poď mi pomoct!"
"Magmatore,plamenomet."
"Roserode,sladkou vůni."
"Vyhni se!"
"Znovu sladkou vůni."
"Vyhni se a použij kouřovou clonu."
"Vyskoč do vzduchu a použij sluneční záři."
"Odraž ji."
Tenhle zápas mě skutečně baví.
Roserade je silný,bude to tvrdý oříšek ale já se nevzdám.Magmortar je silný.Měla sem zpočátku strach že mě nebude poslouchat,nebo že nebudeme dost sehraní ale není to tak.Jde nám to skvěle!
Teď ovšem budu experimentovat.Nevím jestli je Magmortar schopen hyper paprsku nebo elektrických útoků.
No aspoň to zkusíme.
"Magmortare použij hyper paprsek."
Prostor zalila oslnivá záře a pak se ozvalo zasténání.
"ROSERADE,NEEEEEEE!!!!!!!!!!!!!!!"
Zdá se že se nám to povedlo.Doběhnu ke Calebovi a zadržím dech,v očekávání toho nejhoršího.
Roserade je ale naštěstí jen omráčený.
Během chvilky je v pokebalu.
"Promiň,neměla sem tušení že ho vůbec umí."omlouvám se a doufám že se nezlobí.
"Ne to je pořádku."Přes tvář se mu mihne úšklebek.
Vzápětí zasténá,chytne se za nohu a svalí se do trávy.
"Calebe."Vyhrnu mu nohavici,přes obvaz skéká proužek krve.
"Můžeš vstát?"
"Můžu to zkusit ale nejsem si tím jistý."
"Neboj,pomohu ti."
S mojí pomocí se postaví a přehodí mi svoji ruku okolo ramen.Doskáčeme až k nešim věcem.
Opatrně obvaz sundám,vyčistím ránu,namažu ji mastičkou a znovu převážu čistým obvazem.
Pak podám Calebovi lahev s vodou.
"Teď si chvilku odpočiň.Pujdeme později."
"Odpusť.Myslel sem že mi to nebude nijak překážet,takhle přijdeš pozdě."zamumlal provinile.
"No tak přijdu pozdě.Hlavní je že ty budeš v pořádku."
Ohromeně na ni hleděl.
"Vždyť mě vůbec neznáš.Jak kvůli mě můžeš zahodit svoji první stuhu."
Pokrčila rameny."A záleží na tom?"
"Ano,mě ano."
Otočila se k němu a vzala jeho tvář do dlaní.
"Poslouchej.Když jsem řekla že s tebou jdu na cestu,myslela jsem to vážně.A tím chci říct,přestaň nebo se naštvu."
Její rty byly tak blízko.Na prázdno polkl.Stačilo by se posunout o centimetr,možná o dva a mohl by ji políbit.
Představil si jak její rty asi mohou chutnat.Raději uhl pohledem.
Ale ještě ztačil zaznemenet lehké zklamání v jejích očích.
Přála si snad aby ji políbil?