Září 2012

Busíček

30. září 2012 v 21:14 NU´EST
NU´EST si pořídily osobní autobus s plným vybavením.Svoje fotky z debutového klipu Face,dala jako hlavní layout.No nemyslíte že se jim to povedlo?Ode mě chlapci dostáváte 9 bodů a pusu na čelo:D

Vítej Oro

30. září 2012 v 19:26 Naruto

Nuž vitajte tu Orochimaru,
pekné že ste prišli a podporujete Gaaru.


Slíbil jsem 6

28. září 2012 v 7:55 Slíbil jsem
Tak děti,já to stihla,jsem fakt dobrá.
Tenhle dílek je trochu odvážnější tak si to užijte.
S úsměvem vejdu do ředitelny.Zavolal si mě.Sám a dobrovolně.
Zaklepu a po chvilce vejdu dovnitř.Stojí ke mně zády.Hledí z okna na zahradu.Je potichu a kdybych neviděla jak zatíná ruce v pěst,myslela bych si že je to socha.Mlčky stojím u dveří a čekám až promluví.
Když je ale pořád potichu,začnu sama.
"Nechal jste si mě zavolat.Mohla bych vědět proč?"
Pomalu natočí hlavu na stranu.Pod očima má tmavé kruhy a vypadá naprosto strašně.Přesto je v něm něco elegantního a vzrušujicího jako obvykle.
Chvilku na mě hledí a pak otočí hlavu zpět.
"Zero je můj adoptivní syn.A i když mu je víc než osmnáct,pořád je to můj syn a ty nemáš právo ho svádět."
Hlas má ochraptělý jako kdyby celou noc prokřičel.Ruce má téměř fialové jak je pořád zatíná v pěst.Chce si snad ublížit?Anebo chce ublížit mě?Chce mě snad uhodit?
A za co?Já přece Zera nesvedla.
A vůbec,jak to Kaien může vědět?Probodnu ho pohledem a vyslovím svoji myšlenku. "Odkud to víš?"
"To je moje věc." Zamumlá.
"Řekla bych,že ani moc ne.Nejsem sijistá že je běžné sledovat studenty až k ni domů. A jen tak pro informaci já nikoho nesváděla a pokud si to stále myslíš,tak se nejdřív zeptej Zera. Jsem si jistá že nebude mít stejný názor jako ty."
Chystám se odejít ale zastaví mě jeho slova.
"Záleží ti na něm hodně?" V hlase má stopu strachu.Co asi čeká že odpovím.
"Ty idiote……"Procedím skrz zuby a vyběhnu z místnosti.Ruce mám zaťaté v pěst a po tváři mi tečou slzy.Co to mělo být za dementní otázku?Záleží mi na něm?Ne,no možná trochu trochu víc.Tak jo,záleží mi na něm.Ale víc jako na starším bráchovi než jako na klukovi kterého miluji.
Moje srdce patří Kaienovi.
Skutečně?
Tak jo,včera v tom divadle možná ne tak docela ale dneska ráno už zase jo.I když si to dost pokazil tou dementní otázkou.Jak ho takový věci vůbec můžou napadnout?!
Vyběhnu ze školního dvora a rozběhnu se domů.kdo se stará o učení a mobil.Hned jak budu doma můžu poslat Veronice zprávu aby mi věci pohlídala nebo přinesla.Zakopnu a málem spadnu. On je takový idiot.Zhluboka se nadechnu a otřu si oči.
Paní Dünfieldová má se mnou už i tak dost starostí.Slušně jí pozdravím a dojdu do svého pokoje.Padnu na postel a ležím tam až do večera.Právě si procházím obchodní krizí, tak snad to nikomu nebude vadit.
***
Zero na mě nakvašeně pohlédne. "To si ze mě děláš srandu že jo.Tohle si jí řekl?!"
"Ne úplně takhle,myslím že sem to řekl něžněji."bráním se chabě.
"Ono to jde?A nespadl si takhle náhodou na hlavu.Chceš ji sledovat,no prosím,ale pak se nediv že ti všichni říkaj že jseš úchyl.A jen tak mimochodem jestli jsi tam včera byl tak by jsi měl vědět že jsem ji políbil já a ne ona mě."
"Ale tak jasně že jsem to viděl,ale ty máš normálně celkem racionální uvažování,rozhodně si nemyslím že si byl při smyslech."Snažím se ho přesvědčit.
"To nemyslíš vážně že ne.Nevím proč se jí snažíš obvinit ale je to trapný."Prudce se zvedne a popadne bundu která leží kousek od něj.Téměř vyběhne z pokoje a práskne dveřmi.
Praštím pěstí do stolu a promnu si kořen nosu.
Proč to nemůže nikdo pochopit?!To jsem jediná radiálně uvažující osoba?Asi ano.
Povzdechnu si a odejdu do kuchyně.
Udělám si kávu. Ano. Udělám si kávu a pak to vyřeším.
Zítra si znova zavolám Mikoto a všechno jí vysvětlím.
Ona to určitě pochopí.Ona určitě.
***
Odkopnu kámen který mi překáží v cestě. Jak si to mohl dovolit.Takhle ji pošpinit.Pošpinit ji.
Ale ano.Ona je tak čistá a nevinná, že to naprosto sedí.
Pošpinil ji.
Dojdu až do ulice ve které bydlí Mikoto.
Zaklepu na dveře a počkám až mi otevře.Přijde téměř okamžitě.
"Paní Dünfieldová, jste tu brzo."Jakmile mě uvidí, začervená se a skloní hlavu. "Zero…co tu děláš?"
"Přišel jsem za tebou.Vím co ti Kaien řekl…a chci..ti říct..že vím že to není pravda."
Usměje se. "Pojď dál."
V kuchyni mě usadí na židli a nabídne mi čaj. Opatrně odmítnu. Vstanu a pohlédnu jí do očí. "Ten polibek včera…to bylo nedorozumění."Pronesu tiše a udělám krok k ní.
"Ano."Horečně přikyvuje.
"A už se k tomu nebudeme vracet.Další krok k ní.Už jsme téměř u sebe.
"Ano."Překoná poslední centimetry a položí mi ruce kolem krku.
Naše rty se konečně setkají v polibku který je vlastně zakázaný.Přesto mám pocit že si ho oba užíváme víc než kdyby byl dovolený.
Pomalu se přesuneme nahoru do jejího pokoje zatímco se stále líbáme a postupně ze sebe strháváme oblečení.
Zaměřil se na místo těsně pod uchem a Mikoto zasténala.
"Mikoto?" zašeptala jemně a dýchal ji na krk.
"Ano?" zašeptala roztouženě.
"Já se vždycky ptám jen jednou, zeptám se teď a pak už ne. Takže se ptám teď. Ano či ne?" a pak ji hluboce políbil.
"Ano." zašeptala roztouženě a všechno ji v tu chvíli bylo jedno. Cítila na rtech, jak mu pomalu povolili koutky úst do malého úšklebku.
Pokoj vypadal útulně, zatažené závěsy a světlo z malých lampiček na stěnách a jedné u postele i přes to že ze stropu vysel velký lustr. To bylo asi tak všechno, čeho si stačil všimnout.
***
Položil ji na postel.Pod sebou ucítila příjemné saténové povlečení a nadýchané polštáře. Ještě si stačila povšimnout, že si Zero sundal bundu a nechal ji spadnout na zem. Pak už jen přemýšlela, proč se jí tak strašně točí hlava z jeho polibků a jak je možné že má tak hebké ruce.
Ani si neuvědomovala, že ji svléká, ale po chvíli byla jen ve spodním prádle a její halenka i kalhoty se válely po zemi. Zerovi ruce ji jemně hladili podél těla a příjemně jí masírovaly. Mikoto jen zavřela oči a nechala se operovat jeho důkladnou péčí a oplácela mu polibky. Po chvíli přestali jak polibky, tak i pohyby jeho rukou. Pomalu otevřela oči a viděla, jak nad ní stojí a svléká černou košili a rozepíná si kalhoty, začervenala se a zavřela oči. Téměř okamžitě potom co, zavřela oči, ucítila znovu jeho rty na svých.
Jeho rty se přesunuli na krk a ruce jí sundaly podprsenku. Ucítila chlad na prsou, a chtěla se rukama zakrýt, když jí Zero chytil za ruce a položil si je na hrudník. Otevřela oči a překvapeně se na něj podívala.
"Budu se tě dotýkat, budu rád, když se budeš dotýkat ty mě, ale nemusíš. Už jsi mi řekla ano, tak se teď přede mnou nezakrývej, není důvod se stydět." zašeptal jí do ucha, až jí po tělo přeběhla husí kůže, ale nebylo to nepříjemné, právě naopak bylo to příjemně vzrušující. Už dlouho tenhle pocit neměla. Zerovi rty se pohybovaly na krku a vytvářeli malé flíčky, ale v té chvíli jí to bylo úplně jedno, podstatné bylo jen to, jak to bylo příjemné. Chtěla znovu zavřít oči, když si uvědomila, že má pořád ruce na jeho hrudi. Pomalu posunula dlaně po prsou a byla překvapená, tím jak měl vypracovanou hruď. Svaly se mírně napnuly pod jejími dotyky, a Zerovi polibky pomalu ustaly stejně jako jeho ruce na jejím těle. Pomalu ho hladila po hrudi a zkoumala rukama jeho kůži. Zerovi rty se najednou začali sunout níž po klíční kosti a pak na okraje prsou a jedna jeho ruka se posunula k druhému ňadru. Mikoto zavzdychala, když vzal jednu její bradavku do úst a zajela mu rukama do vlasů. Rukou se věnoval druhému ňadru a nechal ji, ať mu zatíná ruce do vlasů.
Mikoto sténala pod jeho dotyky a tahala ho za vlasy. Na jednu stranu to bylo příjemné ale na druhou stranu byla nedočkavá a chtěla mu říct, ať už přejde dál. Nebyla zvyklá na dlouhé předehry a Zero se v tom evidentně vyžíval. Jedna jeho ruka se začala sunout níž a zajela jí pod kalhotky. Mikoto hlasitěji zasténala, když ji začal hladit. Potom se jeho rty přesunuly z prsu níž na břicho a ruce v jeho vlasech mírně povolily, a jednou rukou zjišťoval jak je vlhká a jemnými krouživými pohyby ji hladil na poštěváčku. Rty se přesunul na podbřišek a rukama jí sundal kalhotky a hodil ji k hromadě oblečení na zem. Mikoto zrychleně dýchala a hlasitě zasténala, když se jeho dech přesunul níž a jeho ruka opustila to místo kde ji tak dobře dráždil a přesunula se na boky. Jeho ústa se posunula níž a poprvé ji políbil, Mikoto se prohnula a hlasitě zasténala. Chtěla škubnout boky a vytrhnout se mu ale pevně ji držel na místě. Hlasitě sténala a kousala se do rtu, zatímco on kmital jazykem na jejich nejcitlivějších místech a ochutnával ji.
Mikotose najednou prohnula, otevřela oči a vykřikla jeho jméno. Pak spokojeně spadla do zpátky do polštářů a Zero pustil její boky. Vrátil se rty k jejím rtům a vášnivě ji políbil s její chutí ještě na jazyku. Sundal si trenýrky a jeho ruce a rty se vrátili znovu na její tělo. Mikoto sténala a cítila, jak se k ní tiskne, na svých prsou cítila jeho pevnou svalnatou hruď a chloupky na jeho nahou ji jemně šimrali na jejích. Cítila, jak se jí jeho penis tiskne ke stehnu. To všechno bylo příjemné a pořád chtěla něco víc. Její ruce se nesměle pohybovali po jeho zádech, když ji líbal, a pak se přesunuli na jeho hruď a jeli pomaličku níž.
Zero na chvíli přestal dýchat a napjatě čekal, jestli se ho dotkne nebo jestli ji k tomu bude muset dovést sám. Ale pak se ho ty její drobné jemné ruce dotkly, a pokud by se neuměl tak dobře hlídat určitě by tě hodně hlasitě zasténal tak ji místo toho vášnivě políbil. Pomalu pohybovala rukou a tím ho přiváděla k šílenství.
Mikoto zkoumala jeho tvrdost a délku byl, větší než čekala, než kdy viděla. Cítila, jak se její tělo chvěje nedočkavostí a nemohla se dočkat, až bude v ní, až ho bude cítit. Cítila, jak jí v rukou pulzuje a věděla že, je stejně nedočkavý jako ona a byla potěšena, když z něj pohyby své ruky dostala sten. Chtěla, aby dospěl ke stejnému stupni vzrušení jako ona.
Po chvíli její ruku sundal, políbil ji a jemně jí rukou oddělil stehna od sebe a sám se položil mezi její nohy. Vášnivě jí líbal v napodobenině toho, co chtěl ve skutečnosti udělat.
Chvíli jí líbal na krku a třel se o ní svým penisem. Pak ji vášnivě políbil a jedním prudkým pohybem do ní pronikl. Hlasitě zasténala a přitiskla se víc k němu. Sténala mu do ucha, když do ní přirážel a kroutila se slastí pod ním. Bylo to jiné než s Aokim. Aoki se v každém dotyku ptal, jestli smí. Zero se neptal, prostě si dělal, co chtěl a byl vášnivý. Jeho rty se pohybovali na její krku a ruce jí hladily po stehnech, když si je dal kolem pasu a změnil úhel svých přírazů. Mikoto sténala a přirážela proti němu.
Po několika minutách vykřikla a Zero cítil, jak ho ve slastných křečích svírá v sobě. Zarývala mu nehty do zad až to trochu bolelo. A pak své objetí povolila a zhluboka oddychovala. Ještě do ní párkrát přirazil a cítil, jak už taky dojde vrcholu a v tu chvíli si uvědomil, že se vůbec nebavili o ochraně.Pozdě.Se slastným výkřikem se do ní vprostřed myšlenky udělal. Unaveně se svalil vedle ní a spokojeně zavřel oči.
Mikoto se pomalu vrátila zpátky na zem a podívala se na člověka, který jí teď byl ze všech lidí nejblíže. Vypadal jako by si to mohl ještě několikrát zopakovat, jen trošku zadýchaný. Mikoto byla úplně zničená ještě nikdy se s nikým takhle nemilovala. Pomalu ho pozorovala, vlasy měl trochu rozcuchané, hruď se mu mírně leskla potem a to bylo asi tak vše co by nasvědčovalo tomu, co spolu dělali. Najednou otevřel oči a podíval se na ni. Očima jí projížděl tělo ještě důkladněji než předtím,uvědomila si že jí to nevadí. Po chvíli se očima zastavil na jejích a díval se jí do očí.
Najednou se posadil a Mikoto měla nutkání se ho zeptat, kam jde, ale nebyl to její přítel. Neměla na to právo. Ale on se jen natáhnul a přehodil přes ně deku. Satén příjemně chladil její rozpálené tělo a ona spokojeně zavřela oči. Postel byla měkká a polštáře ještě měkčí, pomalu padala do snů, když ještě ucítila, jak ji objali dvě velké pevné ruce.
"Dobrou noc."

Google má narozeniny

27. září 2012 v 7:58 můj šuplík xD
13. narozeniny Googlu
Jak by jste můj blog jen našli?Jak byste zjistily co právě frčí?Bez Googlu určitě hodně těžko.Dnes ve 21.století už je počítač a i elektronika sama o sobě dost nedílná část našeho života a každodenní záležitost. VY co jste starší už sdílíte s Googlem 14 let. Dnes 27.9.2012,má Google narozeniny. Blahopřejeme mamince a tatínkovi Sargeyovi Brintovi a Larrymu Pagy.


Sumimasen

26. září 2012 v 5:11 Slíbil jsem
Tak jo,přiznávám že mám úplně vygumovanej mozek.A proto mi to strašně trvá s povídkou Slíbil jsem.Takže tady je jen kousek na ochutnávku.Slibuju že do konce měsíce to bude.To je nejdýl,jen tak na okraj.
S úsměvem vejdu do ředitelny.Zavolal si mě.Sám a dobrovolně.
Zaklepu a po chvilce vejdu dovnitř.Stojí ke mně zády.Hledí z okna na zahradu.Je potichu a kdybych neviděla jak zatíná ruce v pěst,myslela bych si že je to socha.Mlčky stojím u dveří a čekám až promluví.
Když je ale pořád potichu,začnu sama.
"Nechal jste si mě zavolat.Mohla bych vědět proč?"
Pomalu natočí hlavu na stranu.Pod očima má tmavé kruhy a vypadá naprosto strašně.Přesto je v něm něco elegantního a vzrušujicího jako obvykle.
Chvilku na mě hledí a pak otočí hlavu zpět.
"Zero je můj adoptivní syn.A i když mu je víc než osmnáct,pořád je to můj syn a ty nemáš právo ho svádět."

Muck Naruto

25. září 2012 v 19:24 Naruto

Sou sladcí

25. září 2012 v 10:16 Super junior