Jsem tu pro tebe-1.díl

21. listopadu 2012 v 1:57 |  Jsem tu pro tebe
Název:Jsem tu pro tebe
Pár: Orlando/ Keith ,Keith /Daniel
Varování:Žádné
Věnování:Tomuto blogu


Sedím na ulici a rozhlížím se kolem sebe.Není tu nikdo kdo by mi mohl říct kdo jsem nebo odkud jsem.Nikoho z těch lidí neznám.Jsem sama.Nakloním hlavu ke straně a opřu si ji o kolena. Už je to dva dny. Minulou noc jsem přespala v podloubí.Byla mi trochu zima,ale ne moc. Nevím proč, ale ten podivný pocit ze mě nezmizel. Vím určitě že mám rodinu.Možná i kluka.Ale kde jsou?
Hledají mě? Přemýšlejí o mě tak jako já o nich? Povzdechnu si. V žaludku mi bolestivě zacuká.
Včera jsem měla hlad ale dnes už hlady umírám. Žaludek se mi svírá v hladových křečích a já cítím že takhle to dlouho nevydržím.Předtím sem se určitě stravovala normálně.Aspoň třikrát deně.
Pokusím se zvednout. Po několika neúspěchách se zoufale opřu o zeď.
Když na mě bude svítit slunce, bude to určitě lepší.
Celé tělo mě bolí i z toho nepatrného pohybu.
Někdo mě zastíní. Zvednu hlavu. Těch pár slunečních paprsků, co zahřívaly moje ztuhlé svaly nyní zmizelo.
Nade mnou stojí policista a v ruce drží nějakou fotku.V rozmazaném obrázku poznávám svoji tvář.Tedy vzdáleně.Na obrázku mám kratší vlasy a vesele se usmívám.
To se zrovna teď nedá říct. Párkrát zamrkám.
"Hledáte někoho?"zeptám se toho muže.Je mi trochu nepříjemné že na mě tak civí.
Jestli je nějak postižený, ať jde do metra. Tam, si ho nikdo nevšimne.
Zničehonic mě chytne za loket vytáhne do stoje a táhne mě za sebou.
Ukřivděně na něj pohlédnu.
Párkrát zakopnu a jednou málem spadnu.Pokaždé když se to stalo, policajt ještě zrychlil.
Konečně se zastaví.No to jsme si pomohly.Z bláta rovnou do louže. Stojím před malou policejní stanicí. Jestli je ta budova narvaná takovýma psychopatka jako je tenhle tak to se mám na co těšit.
Než se naděju,sedím v křesle proti mně nějaký zarostlý týpek a kelímek s čajem.
"Co tady dělám?"Zeptám se jen tak mimochodem nahlas. Trochu se zarazím.Kdy jsem stihla ochraptět?Pokusím se o odkašlání a zopakování otázky.
"Dobrý děvče,neboj se.Už je to v pohodě."Muž s vousy se na mě mile usměje. "Jmenuji se Bob. Víš jak se jmenuješ?" Všimne si zmatku v mé tváři a pochopí. "Jmenuješ se Keith .Je ti sedmnáct. Máš rodiče a chodíš na školu v New Jersey. Tam ostatně také bydlíš."
Pořád se nechytám, ale jinak dobrý.
"Keith, před třemi dny jsi se ztratila.Všichni tě hledají."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

libi se vam muj blog?

ano 41.5% (17)
ne 31.7% (13)
nevim,nejsem si jistý 26.8% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama