Vánoční přání

29. listopadu 2012 v 21:21 |  Můj citový život
Takže se blíží vánoce a já mám pro vás kraťoučkou povídku o jednom vnočním přání.Je tak trochu inspirovano mým přáním.Ale jen troškuRozpačitý
Doufám že se vám to zalíbí.

Sněhové vločky se snášejí do tmy,nekam pod okno.Přitiskne čelo ke sklu.Cítí chlad noci jako kdyby stála venku.Pousměje se.Už jenom chvilku.Už jenom pár dní.Pár kratičkých dní než přijdou vánoce.
Prstem vykreslí na orosenou okení tabulku jméno.Není její.Ale miluje ho skoro stejně jako to svoje.
Tohle jméno patří chlapci.Krásnému a skutečnému chlapci který s ní chodí do školy.
Přesto že už to bude osm let,pochubuje že ten chlapec vůbec ví o tom že ho miluje.
Jeden čas vedle něj seděla.Pokaždé když zazvonilo na hodinu třásla se vrušením že ho uvidí.
Ale teď ji přesadily.
Už vedle něj nesedí.
Ale pořád ho miluje.
"Pojď dolů,něco od tebe potřebuju." To byl hlas její matky.Asi zas bude potřebovat pomoct s večeří.
Ne teď ještě ne.Nejdřív…dokončí myšlenku.
Brzy budou vánoce.Spousta jejích přátel si přeje drahé dárky,výlety do ciziny,nové vybavení šatníku či pokoje.
A ona?
Ona si přeje jen jeden malý dárek.Krásný a nepatrný.
Jen jeden polibek.Klidně jen na tvář.Jako kdyby se jí dotkla motýlí křídla.Ano.To bude stačit.
Jeden nevinný polibek.
"No tak,kde jsi?"
"Už jdu…"
Ne,nejde.Sedí na okně a venku ve tmě vidí nejkrásnější tvář ze všech.S rozzářeným úsměvem na rtech a očima které mají každý den jiný odstín modré.Nádherné oči které jsou hluboké jako dvě tůně ve kterých by se topila i kdyby byla tím nejdokonalejším plavcem na světě.
A to ona nebyla.
Pomalu se zdvihla a sešla těch pár schodů.
"Je venku."
"Kdo?"
Matka se tajemně usmála.
Venku stál Pavel.S očima jak se dvěma tůněmi a s krásným úsměvem.
Začervenala se.
"Co tu děláš?" Proč se jí tak třese hlas?
"Přišel jsem ti dát dárek."
"Ještě nejsou vánoce."
"To nevadí."
Opravdu udělal krok směrem k ní?
Nejspíš si to jenom nalhává.Opravdu se teď naklonil aby překonal krátkou vzdálenost mezi nimi?
Teď ji vzal za bradu a … pomalu přivře oči.
"Hezké vánoce.." zašeptá a nechá jejich rty splynout v polibku,něžném,nepatrném a krásném.
Není to jako motýlí křídla ale jako andělská křídla.
Sníh kolem nich padá a vítr ho nese na všechny světové strany.
Pro ně dva se ale teď zastavil čas…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

libi se vam muj blog?

ano 41.5% (17)
ne 31.7% (13)
nevim,nejsem si jistý 26.8% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama